V roce 1999 spatřil světlo světa snímek originálně pojmenovaný The End of Days, v hlavní roli s Arnoldem Schwarzeneggerem. Režie se ujal Peter Hyams.
Jak si můžeme domyslet z názvu filmu i z roku, kdy byl uveřejněn, zabývá se apokalypsou přicházející s koncem tisíciletí. Na vině není nikdo jiný než sám Satan, který se rozhodl vybrat si lidskou ženu a s ní zplodit syna, samozřejmě svého následovníka. Plány Ďáblovi překazí chátrající detektiv Jericho Cane (Arnold), který nedávno přišel o rodinu, uvažuje o sebevraždě, vůbec je vnitřně celkově rozervaný. Podaří se mu vypátrat, jaká že dívka se má stát matkou Satanova syna, a vezme ji pod svou ochranu. Poněkud ,,americky“ se ukazuje, že i takový drsný a nelítostný polda odhodlaný ukončit svůj život v sobě najednou sebere veškerou vůli, statečně a naprosto vyrovnaně bojuje s Ďáblovými intrikami, stíhá chránit dívku, okolo níž se najednou vynořují samí zrádci, svým charismatem a nezahálející zbraní si klestí cestu fanatickými davy i zavřenými branami kostelů, a nakonec se hrdinsky obětuje, aby zachránil svět.
Film se odehrává v temných uličkách a podzemí New Yorku. Snahy o zachycení situace „před“ apokalypsou se scvrkávají do několika ztracených postaviček, které drží transparent a vyzývají buď k bezmezné oddanosti k Bohu, nebo naopak prorokují příchod Satana.
Už na začátku, kdy je podle konstalace hvězd a mateřského znaménka identifikována novorozená holčička, která se má v budoucnu stát Satanovou vyvolenou, se setkáváme s rádoby satanskými praktikami. Jejich vidění je samozřejmě černobílé a bezpečně špatné, určitá místa ve filmu se hemží dlouhými noži, stovkami svící, pomateným blábolením a stádovitým následováním pseudovůdců.
Christine, Ďáblova vyvolená, je už od mládí mučena děsivými sny, vídá přízraky, podvědomě ví, co ji čeká. Je sirotek, pečuje o ni jistá žena, která předstírá své silné náboženské založení, ve skutečnosti je to však jedna z Ďáblových služebnic.
Osobnost Satana je ztělesněna přitažlivým mužem (Gabriel Byrne), který ovládá všechny triky, nechává velkolepě vylétávat do povětří budovy, touží po ženách, nedělá mu problém vstoupit do něčí mysli. Patrně proto, aby se jeho všemocnost trochu otupila, jsou mu propůjčeny určité lidské rysy fungující jako past na něj samého. Není bezmezně vševědoucí, přestože k sobě dívku Christine všemožně vábí, neví, kde se nachází. Je ješitný a vznětlivý, detektivu Jerichovi se daří ho provokovat a zlobit a tím pozdržovat jeho plány. Ďábel se nejspíš cítí tak ohrožen jediným človíčkem, že mu dokonce nabídne, že mu vrátí jeho ženu a dcerku, snaží se ho přesvědčit, že Bůh je krutý, když si je vzal k sobě, že on by to určitě neudělal; nabízí mu, že když se stane jeho spojencem, bude pro něj připraveno zvláštní významné místo přímo po boku pekelného pána.
Ale Jericho je pravý hrdina, vydrží všechnu bolest a neprozradí mu, kde se Christine ukrývá.
Ta se ukrývá v jednom newyorském kostele, s tamními duchovními s obavami očekává nástup půlnoci. Všichni vědí, že je to Satanova poslední možnost, aby ji svedl. Ona z něj má ohromný strach, ale zároveň se cítí trochu nečistá, protože po něm sama touží.
Ďábel se svým propůjčeným mužským tělem zachází tak neopatrně, že o něj přijde. Pohybuje se jako jakási vlnivá plazma vynikající nepředstavitelnou mocí a silou.
S blížící se půlnocí Ďábel zjistí, kde se schovává jeho vyvolená. Kostel se třese v základech, temná síla mu vyrazí všechna okna. Ďábel chytře využije detektiva (otázkou je, proč to neudělal už dřív), vtělí se do něj a zmocní se Christine přímo na oltáři pod plačící sochou Krista. Už to vypadá, že se jeho dílo podaří, ale Jericho, ó, tak silný, dokáže s démonem uvnitř svého těla bojovat, řekne Christine, aby utekla, sám se rozeběhne proti soše anděla s dlouhým ostrým mečem a nabodne se na něj. Ohnivý Ďáběl vylétne z jeho těla, běsní, protože jeho příležitost byla promarněna, a zmizí v podzemí.
Film vyniká několika působivými momenty, dá se říct, že si po celou dobu drží i jistou přitažlivost. Jak už to však u podobných filmů bývá, chvílemi se zvrhává v pouhý „akčňák“ bez větší myšlenky. Pro oživení děje je tu zachycena práce policistů, zhýralý alkoholik Jericho je však vždy o krok před nimi. Dochází k některým nevysvětlitelným úkazům, většina z nich zůstane skutečně nevysvětlena. Atmosféra je možná zbytečně moc potlačena, možná se autoři báli, aby nebyli nařčeni z podpory sekt nebo podobných věcí…
Přestože hlavní hrdina zemře, svět je zachráněn, život mladé dívky ušetřen, takže vidíme klasický happyend.
Komentáře
ale nic nebude a to ze se jmenuj erl
tedy le spon doufam co myslite vy??