Média

Dešifrování minulosti – video

Teorie galaktické supervlny – videa

Přepólování magn. pole Země

Jednou z nejdiskutovanějších úvah na vědeckém poli, co se možných změn na Zemi týče, je bezesporu fakt přepólování magnetického pole. Není neznámou, že magnetické póly mění pravidelně své místo, ale pohledy do minulosti jasně vypovídají i o možnosti kompletního přepólování.

Magnetické pole Země či „geomagnetické pole“ je pro naši zemi jakýmsi deštníkem, který nás stíní před kosmickým zářením, slunečním větrem, částicemi o menších rychlostech, protony a neutrony, jenž neustále vyletují ze Slunce a dostávají se i k Zemi. V posledních desetiletích však začalo nevídaně slábnout – za posledních 150 let o 10 – 15 procent. Podle vědců je to znamení blížící se změny – přepólování, které nastává přibližně každých 500 tisíc let a v současné době má tak již 250 tisíc let zpoždění.

Největší výkyvy jsou prozatím pozorovány nad Jižní Afrikou a Jižní Amerikou, kde satelity na nízké oběžné dráze právě v důsledku poklesu geomagnetického pole poškozuje radiace více než kde jinde. Dalším zajímavým znakem slábnutí je úkaz polární záře na jižní polokouli. Jev běžně viditelný pouze nad jižním pólem se poměrně rychle stává pozorovatelnějším i z míst blíže rovníku.

Změny dokazují i polohy severního magnetického pólu za poslední desetiletí. Jako první se o jeho změření postaral v roce 1831 James Clark Ross, a v té době se nacházel na severu Kanady poblíž západní části poloostrova Boothia na 70. rovnoběžce (70° 05,3 N, 96° 46 W). Když o 73 let později udělal stejnou věc Roald Amundsen, byl severní magnetický pól o 50 km blíže severu. Další sledování už probíhala v podobě vědeckých výzkumů a jejích výsledky jsou bezesporu nesmírně zajímavé. Zpočátku měření se už poloha severního pólu měnila o 10 km každý rok, a v poslední době dokonce zrychlila na 40 km ročně! Pól se stále posouvá na sever, přičemž se jeho pohyb částečně odklání na západ. Pokud udrží tento trend, pak přibližně za 50 let překoná Severní ledový oceán a dostane se na Sibiř.

Možné přepólování magnetického pole Země je tak jistě ve všech směrech velkou záhadou, což dokazují i slova Alberta Einsteina, který se nechal slyšet, že jedna z nejdůležitějších fyzikálních záhad leží právě okolo magnetického pole Země. Od jeho doby vědci v této otázce prakticky vůbec nepokročili a je tedy otázkou, co může přepólování způsobit a kdy přesně k němu dojde – v roce 2012?

Sluneční aktivita 2012 – video

V roce 2012 má podle mnoha více či méně důvěryhodných zdrojů dojít k velkému množství různých událostí. Ty by měly být pro naši planetu i pro lidstvo velkou změnou.

Zda dojde k celosvětové katastrofě a všichni zahyneme, zda naši planetu mine vesmírné těles nebo nastane třetí světová válka, je sporné. Jedno je však jisté. Stejně jako Země má i Slunce dva póly a právě v roce 2012 by mělo dojít k jejich výměně.

Ačkoliv tato skutečnost zní jakkoliv děsivě, není to v naší sluneční soustavě nic nového. K tomuto jevu běžně dochází každých 11 let. Tentokrát má ale Slunce zpoždění.

Cyklus trvající 11 let začíná tehdy, když se na severní sluneční polokouli, okolo 25° – 30°s.š., objeví skvrna opačné polarity. Tyto skvrny se běžně objevují v okolí slunečního rovníku.

První taková se objevila již 31. července 2007 ale trvala jen několik hodin. K definitivnímu začátku 24. cyklu došlo až 4. ledna 2008 když se na Slunci objevila malá skvrna zhruba velikosti Země. Tyto skvrny se objevují vždy při nejnižší sluneční aktivitě, tu nazýváme solárním minimem. Postupem času se tato aktivita zvyšuje a vyvrcholí právě výměnou slunečních pólů. Toto solární maximum vědci očekávají v roce 2011 nebo 2012.

Solární bouře dočasně vyřadí z provozu satelity, které užíváme k předpovědi počasí a také satelity GPS. Vrchol posledního cyklu nastal v letech 2000 – 2002 a projevil se zuřivými solárními bouřemi, dočasnými výpadky elektřiny na rozsáhlých územích a rušením radiového a televizního signálu.

Měsíc v úplňku dokáže zvednout hladiny moří o několik metrů. Sluneční svit určuje náš den a noc, zimu i léto. Je tedy jisté, že tento extrémně silný cyklus bude mít na náš život vliv. Jak velký a jak zásadní se dozvíme v roce 2012.

Umělecká představa apokalypsy – video

Lidé se k teorii o konci světa staví vesměs skepticky, mnohdy dokonce jednotlivá proroctví zesměšňují. Ne však všichni. Někteří o apokalypse malují obrazy, točí filmy, nebo fotí rozbouřené přírodní živly, aby si ostatní dokázali představit, co by mohlo být příčinou soudného dne…

1. Obrovské bouře v atmosféře

Blesky v sobě skrývají nejen potenciální zdroj obrovské energie, ale také hrozbu. Výboje v atmosféře jsou nebezpečné nejen pro živé bytosti, které jsou schopny v několika sekundách usmrtit, ale i pro veškerou elektroniku na Zemi.  To znamená ztrátu telefonů, internetu, navigace, televizního i rádiového signálu, světla, domácích spotřebičů, přístrojů, které pacientům v nemocnicích pomáhaí žít. Dokázala by se dnešní technicky vyspělá společnost s takovou ztrátou vyrovnat?

2.  Žhavá láva z nitra Země

Ohlušující sopečné výbuchy, otvírání hlubokých propastí vlivem posunů zemské kůry… Láva, která se do chvíle, než vytoupí na zemský povrch, nazývá magma, je žhavý koktejl roztavených hornin. Teplota dosahuje několika tisíc stupňů. Zabíjí vše živé, zapaluje lesní porosty i lidské příbytky. Kudy projde lávový proud, tam po vychladnutí zůstane jen pokroucená černá hmota, na které dlouho nic žít nebude. Země tak dřív prý z velké části vypadala. Bude tak vypadat znovu?

3. Výbuchy supervulkánů

Po takzvané supererupci by to na světě vypadalo úplně jinak. Děsivě. Čtěte více zde: http://konecsveta2012.cz/podoby-apokalypsy/po-supererupci-porad-nas-svet-nebo-uz-peklo/

4. Srážky s asteroidy

Osamělá planetka letící vesmírem nevypadá při pohledu ze Země nijak nebezpečně. Ovšem do té doby, než výpočty ukážou, že se její dráha protíná s tou zemskou… I těleso o průměru pouhých několika desítek metrů by na Zemi dokázalo napáchat fatální neplechu. Zajímá vás, kdy by k takové situaci mohlo dojít? http://konecsveta2012.cz/predpovedi/nebezpecne-planetky/

5. Rozlámání desek zemské kůry

Ve filmu 2012 jsme mohli vidět dechberoucí podívanou – vlivem otřesů a nahromaděného magmatu se rozlámala zemská kůra. Z měst se tak staly ubohé kry postupně se nořící do oceánu… Zemská kůra je na desky rozlámána přirozeně (neví se přesně, kolik těchto litosférických desek existuje, v současnosti je jich popsáno přibližně 15) a desky na sebe tlačí nebo se od sebe vzdalují. Proces, při kterém by se lámaly na další, menší kry, by byl skutečně strašlivý.

6. Potopa světa

O ohromné potopě se mluví nejen v Bibli. Dokonce se spekuluje, zda tvůrci Bible tak trochu ,,neopisovali“ – o potopě se zmiňují staré řecké báje, také sumerský epos o Gilgamešovi. Potopu vždy seslala božstva, aby lidské pokolení očistila od hříchů…

7. Jiná vesmírná pohroma

Je nepravděpodobné, že by se Země ocitla v ohnivém sevření jako na obrázku. To však neznamená, že vesmír je bezpečná mateřská náruč.  Hrozí nám kromě asteroidu i další věci? Jednou, za hodně hodně dlouhou dobu, se Slunce začne „nafukovat“ a jemu bližší planety tak budou pohlceny. Slunce k nám neustále vysílá proud různých částic, které mají vliv na zemské magnetické pole, na tloušťku ozonové vrstvy i na zdravotní stav obyvatel. Také lze uvažovat o invazi mimozemských bytostí, které by se rozhodly navázat kontakt s námi pomocí síly…

8. Zásah vyšší moci

Existuje něco jako Bůh? Existují celá božstva? Prvotní hybatel, nadvesmír, cokoliv, co nad námi má moc? Mocné jsou prsty loutkařovy a hříšné je plemeno lidské. Co když něco „nad“ opravdu existuje a už ho nebaví se na nás koukat?

•