Dr. Paul LaViolette je autorem mnoha knih zabývajících se tématikou mimozemského života, fyziky, astronomie, klimatologie a psychologie. Je to americký vědec, který se narodil v roce 1948 v New Yorku. V souvisloti s předpokládanými událostmi roku 2012 LaViolette proslul svou teorií galaktické supervlny.
Oba jeho rodiče se podíleli na tzv. Manhattan project – vývoji první americké atomové bomby. Možná to přivedlo malého Paula k lásce k fyzice, v roce 1969 získal na Hopkinsově univerzitě titul BA za fyziku, v roce 1973 titul MBA na Chicagské univerzitě a v roce 1983 na Portlandské státní univerzitě titul Ph.D.
O teorii supervlny si uděláme nejlepší představu, když se podíváme na následující video:
http://www.youtube.com/watch?v=oURVtGKW420&feature=player_embedded
LaViolette se pokládá také za jednoho z autorů subkontové fyziky, která zcela nově řeší otázky hmoty v mikrosvětě. Jeho alternativní pojetí kosmologie by podle jeho slov jednou mohlo nahradit globálně uznávanou teorii velkého třesku.
Supervlny LaViolette předpokládal již ve své dizertační práci. Jak se na jeho teorie dívali ostatní vědci a zda se některé z nich potvrdily, se můžete podívat zde (převzato z webu www.matrix-2001.cz)
Teoretické předpovědi „supervlny“ a jejich následné ověření
Exploze Galaktického Jádra – převažující názory (1980): V tomto období většina astronomů předpokládala, že jádro naší galaxie vstupuje do období zvýšené aktivity („exploduje„) každých 10 až 100 milionů let a setrvává v tomto cyklu po dobu několika milionů let. Vzhledem k tomu, že naše galaktické jádro se v současné době chová poměrně klidně, předpokládali, že setrvá v tomto období „nečinnosti“ ještě po dobu několika milionů let. Tento názor byl oficiální a převažující, i když již v roce 1977 astronom Jan Oort citoval jisté důkazy, které nasvědčovaly tomu, že naše galaktické jádro bylo ve zvýšené aktivitě již zhruba před 10 000 lety.
Predikce č.1 (1980 – 1983): Ve své disertační práci LaViolette předpokládal, že exploze našeho galaktického jádra se vracejí každých 10 000 let a trvají od několika set let až několik tisíc let. Byl první, který přišel s takto krátkou frekvencí explozí jádra naší galaxie.
Potvrzení (1998): V roce 1988 napadl výše uvedenou teorii dr. La Violetta astronom Mark Morris s tím, že tato myšlenka je nesmyslná a nemá žádnou hodnotu. Nicméně o deset let později v roce 1998 ten samý Morris na základě dlouhodobého pozorování přiznal, že naše galaktické jádro exploduje každých 10 000 let s tím, že stav této zvýšené aktivity trvá několik set let.
Záležitost kosmického záření – převažující názory (1980 – 1983): V této době astronomové předpokládali, že mezihvězdná magnetická pole jsou schopná zachytit kosmické záření uvolněné uvnitř naší galaxie v důsledku exploze a nebo přinejmenším zpomalit jeho tok směrem k vnějším částem galaxie, takže k Zemi by se taková energetická vlna záření dostala po několika milionech let a o velmi nízké intenzitě.
Predikce č.2 (1980 – 1983): Studie dr. LaVioletta hovoří o tom, že kosmické záření plynoucí z centra naší galaxie je jen minimálně ovlivněno mezihvězdnými magnetickými poli, přičemž propaguje tzv. „hvězdicový charakter koherentní vlny“ směřující do vnějších částí galaxie. Jako první přichází s pojmem „Galaktické supervlny“.
Potvrzení (1985): Astrofyzikové objevili rentgenové pulsary, které prakticky nepřetržitým způsobem sprchují Zemi vysokoenergetickými kosmickými částicemi, které prostupují prostředím o 25 000 světelných let prakticky rychlostí světla následující trajektorii přímé linie, která je nedotčená mezihvězdnými magnetickými poli.
Potvrzení (1997): Astrofyzikové objevili silné impulsy gama záření přicházející z galaxie vzdálené miliardy světelných let. Tradiční média jako například „Sky & Telescope magazíne“ naznačily, že tyto pulsy gama záření mohly být doprovázené proudem vysokoenergetického kosmického záření letící rychlosti světla podél tzv. „rectilineární linie“. Ve skutečnosti v podstatě zopakovala to, co o 14 let dříve za tuhého odporu tradiční vědy navrhoval v rámci teorie „supervlny“ LaViolett.
Potvrzení (2000): Radioastronomové oznámili v lednu roku 2000 v časopise americké astronomické společnosti objev tzv. „synchrotronního radiového záření“, které přicházelo z našeho galaktického centra ve směru (Sgr A) přičemž vykazovalo charakteristické „cirkulární polarizace“. Vědci se v tuto dobu shodli na tom, že návrh dr. LaVioletta ohledně cirkulární polarizace ukazuje na to, že elektrony kosmického záření prostupují galaxii paprskovitě galaktického centra po zcela přímých trajektoriích.
Bombardování kosmickým zářením – převažující názory (1980 – 1983): V této době byli astronomové přesvědčeni, že tok kosmického záření je v podstatě konstantní po miliony let, přičemž intenzivní období bombardování kosmickým zářením nastává velmi zřídka. V průměru tak každých 30 milionů let a to primárně jako důsledek exploze supernovy v relativně blízkém kosmickém prostředí
Predikce č.3 (1980 – 1983): Dr. Paul LaViolett v tuto doby veřejně oznámil své přesvědčení o tom, že poslední velká salva bombardování kosmickým zářením zasáhla naší planetu na konci doby ledové tedy asi před 14 000 lety. Jeho nálezy naznačovaly, že již v dřívější době opakovaně proudy takového silného kosmického záření zasáhly naší Slunečné soustavu a co se týče Země, pak měly vždy na svědomí zahájení nebo ukončení doby ledové. LaViolett byl prvním, který oficiálně navrhl podstatně kratší periodu bombardování naší planety intenzivním kosmickým zářením.
Potvrzení (1987): Glaciologové objevili nejsilnější emisi izotopu „beryllium – 10″ ve vrstvách polárního ledu. Tento objev prokázal, že proudění kosmického záření na naší planetě bylo právě v této době velmi vysoké. Jde o období, které je shodné s průběhem poslední doby ledové, což potvrzuje teorii dr.LaVioletta o tom, že tzv. „galaktická supervlna“ opakovaně prošla naší Sluneční soustavou v geologicky velmi nedávné době.
Komentáře