Potvrdí-li se, že v roce 2012 (nebo kdykoli později) skutečně nastane konec světa, a ať už bude jeho příčina jakákoliv, je jasné, že by se žádný z živých organismů na naší planetě nevyhnul smrti. Jak by takové umírání vypadalo? Přišlo by náhle nebo by bylo pomalé, hrůzostrašné a bolestivé?

 1. Uhoření v ohni pekelném

Obrovské požáry, které by zachvátily Zemi v případě pádu komety nebo použití jistých specifických zbraní, by lidem přinesly skutečně hrůzostrašnou smrt. Samotná doba uhoření se pohybuje v řádech minut, ale bolest, která se stupňuje až daleko za hranici snesitelnosti, je nesmírná. Ještě než dojde k přímému kontaktu s ohněm, je celé tělo zahříváno, horký vzduch poškozuje dýchací cesty a plíce a znesnadňuje dýchání. Může dojít k otravě oxidem uhelnatým, kyselinou kyanovodíkovou nebo dalšími jedovatými zplodinami vznikajícími při hoření. Otrava oxidem uhelnatým postihuje tři čtvrtiny všech obětí požárů, projevuje se silnou bolestí hlavy, malátností a ztrátou vědomí.

Samotné plameny silně stimulují receptory bolesti uložené v kůži, bolest může být tak intenzivní, že způsobí srdeční selhání. Na postiženém místě se téměř okamžitě rozvíjí zánět a ještě víc zvyšuje citlivost. Jak popálení postupuje, bolest se relativně utlumuje, protože nervy jsou doslova spáleny. Seškvařená kůže brání výměně tepla s okolím, bývají zasaženy i vnitřní orgány. Dalším aspektem spojeným s uhořením je šok oběti, když cítí, jak jí plameny ožehnou vlasy, nebo když vidí, jak se na kůži tvoří puchýře a otevřené rány, které se postupně škvaří a černají.

2. Potopa světa

V Bibli se píše o strašlivé potopě, která zahubila většinu lidí a umyla povrch Země od všech hříchů. Veškerý nový život vzešel z archy, kterou na Boží příkaz nechal postavit Noe. Stejný příběh najdeme mezi starými řeckými bájemi, tam bylo lidstvo ničivou povodní také potrestáno proto, že se bohové dál nemohli dívat na jejich počínání.

Podle některých lidí nás podobná katastrofa čeká znovu. Tito lidé poukazují na masový odklon od víry v Boha, nedodržování přikázání, násilné činy a další prohřešky proti zavedeným tradicím. K nim se přidávají příznivci globálního oteplování (které se v posledních letech stalo doslova fenoménem). Prognózy o tání ledovců jsou podle nich jasným signálem, že nás jednoho dne voda pohřbí ve svých temných hlubinách.

Žádná potopa přijít nemusí, ale rozhodně by bylo dobré vyvrátit obecně zažitou představu, že utonutí patří k jednomu z ,,klidnějších“ nebo „méně bolestivých“ způsobů smrti. Ve filmech sice občas vidíme, jak se tonoucí člověk zoufale brání, několikrát sebou škubne, ale pak jeho pohyby zvláční a jeho umírání je popisováno jako pomalé usínání.

Realita je však bolestně odlišná, jediným milosrdenstvím může být jedině rychlost smrti. Ta však poměrně dost kolísá v závislosti na teplotě vody a na schopnostech plavce. Scénář bývá ve většině případů podobný – když tonoucí zjistí, že se nedokáže udržet nad hladinou, zpanikaří a vyčerpá zbytečně moc energie kopáním a máváním, jak se snaží dostat vzhůru. Pod hladinou zadržuje dech, málokdy vydrží déle než 30–90 sekund. Potom začne lapat po dechu. Voda v plicích brání výměně plynů nutné pro dýchání a spustí tzv. laryngospasmus, křečovité uzavření hrtanu.

Lidé, které se v průběhu topení podařilo zachránit, uvedli, že plíce jsou zasaženy prudkou bolestí a intenzivním pálením, které se později mění v pocit chladu. Chlad je první známkou přicházejícího bezvědomí. Následuje zástava srdce a odumírání mozkové tkáně.

3. Blesky seslané shůry

Ve filmech, které řeší tematiku přírodních katastrof nebo celkové apokalypsy, se obloha výmluvně zatáhne tíživými mračny nabitými smrtící elektřinou. Zvedá se prudký vítr a v nejvypjatějším okamžiku dojde ke vyvrcholení a nebe začne být křižováno blesky. Blesk je elektrický výboj, při němž se uvolňuje nahromaděná elektřina. Jeho energie je tak obrovská, že zahřívá okolní vzduch – rozžhavený vzduch se prudce rozpíná a je doprovázen dalším jevem, tedy hromem.

Jaké to je, být zasažen bleskem, omylem sáhnout do zásuvky nebo být popraven na elektrickém křesle? 92% obětí zásahu elektrickým proudem umírá na zástavu srdce. Při velmi silném zásahu je zaručen téměř okamžitý nástup bezvědomí. Za výjimečných okolností může zasažený člověk začít hořet nebo být doslova usmažen. Elektrická křesla jsou navržena tak, aby způsobila rychlou a bezbolestnou smrt. To má zaručit systém, který vede prou přes mozek do srdce. Může se však stát, že lebka zabrání průchodu elektrického proudu z elektrod upevněných na hlavě. Člověk v takových případech umírá na přehřátí mozku, což se rozhodně nedá považovat za rychlou a bezbolestnou smrt.

4. Zbraně, zranění, vykrvácení…

Většina zbraní (kromě světelných mečů a laserových paprsků) při zasažení cíle způsobí taková zranění, která přivodí silné krvácení. Nezáleží na místě, odkud člověk krvácí, pokud nedojde k včasnému zastavení proudu krve, je vykrvácení téměř jisté. Jeho doba se může pohybovat od jedné minuty až po několik desítek minut. Má-li člověk poškozenou například aortu nebo femorální (stehenní) tepnu, vykrvácí skutečně téměř bleskově. V žilách nám koluje okolo 5 litrů krve, při ztrátě více než 1,5 litru začíná zraněný pociťovat úzkost, žízeň, dech se mu zrychluje. Dvoulitrová ztráta způsobí závratě, dezorientaci, bezvědomí. Samotné vykrvácení není příčinou smrti; tou je nedostatek kyslíku pro mozkové buňky, které odumřou a mozek tak nemůže řídit další činnosti v našem těle.

5. Srdeční infarkt

Už jen slova Konec světa v nás vyvolávají vzrušení, představte si, že by se z pouhých slov stala skutečnou pravdou. Velké množství lidí by zkolabovalo, jejich srdce by prostě nevydrželo takové abnormální psychické vypětí.

Jak takové selhání srdce probíhá? Srdeční infarkt není náhlou a dramatickou záležitostí, začíná mírnými obtížemi a rozvíjí se pozvolna. Prvotními znaky je bolest nebo tlak v hrudi, které mohou být nepřetržité nebo přicházet ve vlnách. Srdce se snaží vyrovnat s akutním nedostatkem kyslíku, dýchání se zrychluje, na čele se objevuje studený pot. Bolest může vystřelovat do břicha, čelistí, zad nebo paží. Vlastní příčinou smrti je dlouhotrvající srdeční arytmie, tedy ztráta pravidelného rytmu srdce. Může ji způsobit například krevní sraženina, uvolněný chuchvalec cholesterolu, který se hromadí na stěnách žil, elektrický šok nebo obrovský stres a bolest.

6. Dekapitace

Dekapitace (z latinského caput,-itis – hlava) znamená oddělení hlavy od těla. Napadne nás, že tento způsob popravy byl záležitostí středověkých katů a gilotiny v době francouzské revoluce, není to ovšem tak docela pravda. Jsou doloženy případy sekání  hlav i z poměrně nedávné doby (pro příklady si můžeme zajít do komunistické Číny nebo fundamentalistických islámských zemí), je to totiž jeden z nejrychlejších a nejméně bolestivých způsobů smrti. Podmínkou je samozřejmě dostatečná ostrost nástroje. Po samotném záseku obvykle vytryskne až dvoumetrový proud krve.

Člověk během několika desetin sekundy upadne do bezvědomí způsobeného přerušením páteřní míchy. Skutečná smrt nastane ve chvíli, kdy mozek vyčerpá veškeré zásoby kyslíku z krve, která zůstala v hlavě. Podle pokusů na myších byl pro člověka tento údaj stanoven přibližně na 7 sekund. Po spotřebování zásob kyslíku odumřou mozkové buňky.

Není jasné, zda popravený samotné oddělení hlavy od těla vnímá, jestli cítí bolest. Vědci se přou, zda je možné, aby hlava v několika vteřinách ještě viděla své vlastní bezhlavé tělo. Několik historických zdrojů z období francouzské revoluce uvádí, že ještě 15–30 minut po popravě byly patrné pohyby očí a úst.

7. Pád z výšky

Uklouznutí na střeše budovy, selhání padáku, utrhnutí kusu skály, na které právě stojíte; pád z výšky je jedním z nejspolehlivějších způsobů smrti. Při pádu ze 140 metrů se rychlost těla při dopadu blíží k hodnotě 200 km/h, smrt nastává během několika sekund, nejvýše minut. Příčin je několik, záleží na povrchu, na jaký člověk dopadne, a na pozici těla při dopadu. Při dopadnutí na hlavu je příčinou rozdrcení lebky a těžké poškození mozku. Časté jsou pády na hrudník, které způsobí kolaps plic nebo rozdrcení srdce. Relativně nejlepší je dopadnout na nohy, i když takové pády vedou k mnohočetným zlomeninám dolních končetin nebo frakturám pánve, které mohou být až smrtelné. Tlaková vlna, která se v momentě dopadu prožene celým tělem, poškodí vnitřní orgány a zraněný člověk umírá na vnitřní krvácení, selhání metabolismu nebo těžkou sepsi. Může také dojít doslova k roztržení aorty nebo srdeční komory.

8. Biologické a chemické zbraně

Biologické nebo chemické zbraně jsou prý něco, co bude bez otálení nasazeno v budoucích válečných konfliktech. Jejich výhodou je, že nepoškozují vozidla ani stavby, poradí nebo zlikvidují „pouze“ všechno živé v místě útoku. Bohužel jich existuje nespočet, proto také smrtící účinky bývají velmi rozmanité. Může se jednat buď o záměrně vyvinuté jedovaté sloučeniny nejčastěji ve formě plynu, nebo o laboratorně vypěstované viry některých nemocí a další infekce.

K použití bojových plynů už několikrát došlo – takovým případem může být první světová válka a více než 3000 bojových plynů použitých Německem a Francií během ní. Nejznámější je pravděpodobně yperit, který leptá sliznice. Obvykle nebývá smrtelný, ale tělo poškozuje puchýři a otoky, při odumření tkáně je potřeba postiženou oblast amputovat. Narušuje činnost centrální nervové soustavy a tvorbu krvinek. Snad každý zná cyklon B, plyn, který byl prvotně využíván k hubení hmyzu, později vylepšen a použit k vyhlazování velkého množství lidí. Jednou z jeho složek je kyselina kyanovodíková. Která téměř okamžitě rozkládá sliznici ústní dutiny, nosu, žaludku a plic a proniká do krve. Rychle nastává bezvědomý a oběť v nesnesitelných bolestech a obvykle při dávení kusů vlastních plic umírá. (V Osvětimi se v letech 1942–1943 spotřebovalo 20 000 kg cyklonu B. Podle velitele Hösse bylo k usmrcení 1500 lidí potřeba 5–7 kg plynu…)

Japonci během let 1932–1945 doslova rozsévali smrt v Mandžusku, oblasti Číny, o kterou vedli válku. Běžně se pracovalo se skvrnitým tyfem, břišním tyfem, cholerou, tetanem, morem nebo neštovicemi. Experimenty byly prováděny na nich netušících obyvatelích. Kromě leteckého „práškování“ bylo krutě zacházeno i se zajatci, kteří byly například očkování hnisem nakažených, přivazování ke kůlům a nakažováni chorobami. V Ping-fanu docházelo i k vivisekci, tj. pitvání vězňů zaživa.

 Je možné, že si lidé konec světa způsobí sami? Rozhodně je. Pokud totiž dojde k vypuštění smrtících virů, může se stát, že se jejich šíření vymkne kontrole a neviditelná nákaza se rozšíří po celém světě. Konec světa nemusí tedy znamenat pouze likvidaci celé planety, zhroucení hor nebo obrovský výbuch některého vesmírného tělesa; může jít o zánik veškerého života na zemi, který vyvoláme my, lidé. Může být v proroctvích starověkých věštců zakódováno varování?

9. Mučení

Lidské plemeno je neobyčejně vynalézavé, co se týče způsobů mučení. Účelem mučení bylo většinou získávání nějakých důležitých informací, oběť pod tlakem často raději prozradila všechno, nebo po prožití strašlivých bolestí prosila o smrt. Je pravděpodobné, že kdyby Konec světa nepřišel náhle, ale nastával by postupně, nebo by se hrstce lidí podařilo přežít, dřív nebo později bychom se setkali s oživením těchto zvěrstev – ať už pro potěchu nebo právě k vyzrazování důležitých informací.

Naše evropská společnost zná různé rafinované nástroje, jako je skřipec, palečnice nebo španělská bota, ve vzdálenějších oblastech však objevíme metody, nad kterými skutečně zůstává rozum stát. Výjimečnou krutostí se vyznačovali například Aztékové, kteří si oblíbili vyřezávání srdce z těla. Věřili, že božstvo Slunce musí být krmeno lidskou krví, jinak nastane konec světa (jaká ironie, že?). Ostrou dýkou ze sopečného skla rozřízli oběti hruď a potom s chirurgickou přesností vyřízli ještě horké tlukoucí srdce z těla. V oblastech Persie, severských zemí a Pobaltí bylo často praktikováno nabodnutí na kůl, taková smrt mohla trvat i celé dny. Pokud byl žádoucí rychlý výkon trestu, kůl se zabodl mezi žebra, kde poškodil důležité vnitřní orgány. Většinou však bylo zabodnutí provedeno do konečníku nebo do genitálií – kůl se potom postavil a člověk po něm vlastní vahou „sklouzával“ níž a níž. V některých případech se kůl vyhnul důležitým orgánům, z těla vystoupil ústy a oběť tak umírala na infekci, udušení nebo dehydrataci až po velmi dlouhé době.

Za vůbec nejbrutálnější techniku mučení, která nevyhnutelně vede ke smrti, je považování původně čínské mučení, někdy označované jako Smrt tisíci řezy. Přistupovalo se k ní v opravdu výjimečných případech, mučený byl přivázán na konstrukci z klád a postupně mu byly katem odřezávány z těla kousíčky masa. Kat nejprve odřízl obě bradavky, poté kusy stehen, lýtek a hýždí. Další v pořadí byly uši, prsty na rukou i nohou a nos. Křik obětí musel být ohlušující, neutuchající bolest jim nedovolila omdlít. Viděli tak, jak postupně přicházejí o všechny končetiny. Teprve na konci bylo oběti probodeno srdce nebo uříznuta hlava.

• 

Vytvořeno uživatelem Lenka Khýrová. Tento článek byl vytvořen v Úterý, Duben 13th, 2010 v 17:39 a byl zařazen do kategorie Podoby apokalypsy. Můžete zanechat komentář.