Mohlo by se zdát, že téma následujícího článku patří spíše do říše sci-fi; tam se můžeme setkat s různými zmutovanými zvířaty, která jsou buď vyvinuta záměrně, nebo se stanou obětí hrůzné nehody a pak útočí na člověka. Budeme však mluvit o případech, kdy by za odlišné chování zvířat mohlo měnící se magnetické pole Země. Stala by se pak ze zvířat vraždící monstra?
Magnetické pole Zemi prokazuje vynikající službu. Slouží jako jakýsi obří štít, který ji chrání před škodlivými částicemi putujícími k nám od Slunce, pomáhá v orientaci. Nejen lidé, „páni tvorstva“, jsou schopni sestrojit přístroje a pak vyvinout navigaci. Mnohá zvířata jsou mnohem dokonalejší – žádné přístroje totiž nepotřebují. Některá z nich urazí tisíce kilometrů a jsou schopna dopustit se mnohem menší odchylky od určitého místa než lidé, kteří by se tam snažili dorazit pomocí kompasu. Tato zvířata se totiž spoléhají pouze na své smysly a dokonale vnímají magnetické pole, v podstatě jsou ona sama živým kompasem. Každoročně putují za vhodnějšími podmínkami a pak se vrací zpět, v drtivé většině případů jsou schopna najít obě lokality bez sebemenších problémů.
S trochou odvahy však můžeme říct, že poslední dobou se situace začíná měnit. Každý z nás má jistě v živé paměti případy, kdy zmatené velryby uvízly na mělčině nebo se dobrovolně vrhaly na pláž, aby zde zemřely, kdy ptáci nevěděli, kam letět, a bezhlavě vráželi do prosklených budov nebo letěli tak dlouho, dokud nepadli vyčerpáním. Čím je to způsobeno?
Sluneční aktivita, která v současné době vrcholí, má na zemské magnetické pole značný vliv. Dokáže ho zeslabit v určitých místech a naopak zesílit v jiných; není divu, že živočichové jsou pak zmatení. Jsou také mnohem citlivější na jakékoliv změny, dokážou vycítit jisté nebezpečí. Tato schopnost u nich může vést až k neobvyklému chování, např. vyděšeným útěkům, podivné malátnosti nebo dokonce nekontrolovatelným záchvatům zuřivosti.
Může být tedy toto podivné chování vystupňováno ve chvíli, kdy sluneční aktivita dosáhne svého vrcholu – za rok, za dva? Ti, kteří věří fantastickým teoriím, by jistě potěšeně připustili, že „něco takového je skutečně možné“, že „uvidíme, v tuto chvíli není možné odhadovat možné následky výpadků magnetického pole“ a tak dále… Není však příliš pravděpodobné, že by zvířata najednou zešílela a začala hromadně útočit na lidi.
Alespoň ne záměrně. Něco jiného jsou nechtěné nálety. Zmatení ptáci prolétávající plné rychlosti okenními tabulemi můžou působit skutečně děsivě, navíc mohou i někoho zranit. Stejně tak různí mořští živočichové, u nichž zatím nebylo jednoznačně prokázáno, zda se při svých poutích také řídí magnetickým polem. Mohli by se v hejnech vydávat na místa blízká plážím, nečekaně měnit směr nebo ve strachu hromadně útočit na koupající se civilisty. A delfíni a velryby, jindy k člověku víceméně přátelští tvorové… Mohlo by se stát, že by jich stále více končilo na místech, odkud by nebylo možné je vrátit zpět do vody.
