Vědci už pěknou řádku let pátrají po planetě, která by byla podobná té naší; krásné, modré, plné života. Chtějí nalézt odpověď na otázku, zda jsme ve vesmíru sami a také případně začít více pracovat na projektu kolonizace nové planety. Protože Země bude jednou „nepoužitelná“ – buď vlivem úsilí člověka nebo nějakou katastrofou přírodního nebo kosmického rázu. Co se poohlédnout v našem nejbližším sousedství, na Marsu?

Mars je nazýván rudá planeta – to kvůli specifickému složení horniny, která pokrývá jeho povrch. Je přibližně dvakrát menší než Země. O existenci vody se stále vedou dohady, i když v poslední době vše spíše nasvědčuje tomu, že severní pól Marsu by mohl být pokryt ledem.  Atmosféra Marsu je tvořena především oxidem uhličitým, a to z 95%. Kyslíku, který je nezbytně potřebný pro fungování a rozvoj života, zde nalezneme asi 0,13%… To nevypadá pro obyvatele Země zrovna příznivě. Klíčovým procesem, který by na Marsu musel proběhnout, by byla přeměna atmosféry.

Mars je v mnohém výhodnější než jiné planety sluneční soustavy. Rotace Marsu kolem vlastní osy je jen o půl hodiny delší než na Zemi (den by tak trval 24,5 hodiny), podobný je také sklon osy. Díky tomu na Marsu existují jakási roční období. Rok na Marsu, tedy oběh planety okolo Slunce, trvá 1,88× déle než na Zemi. Podle odhadů i podle vzorků získaných na Marsu je zde dostatek prvků potřebných pro vybudování obyvatelné základny.

Také je však mnoho komplikací, které vědcům dělají vrásky. Kromě nevhodného složení atmosféry je to hlavně teplota, která se běžně pohybuje několik desítek stupňů hluboko pod nulou, panuje zde tedy takové pravé východosibiřské klima. Tlak je stejný jako 30 kilometrů nad zemským povrchem – voda tedy nemůže existovat v kapalném stavu, okamžitě se vypařuje. A navíc ke všemu má Mars tak slabé magnetické pole, že se ani nedá srovnat s pohodlným deštníkem na Zemi, který nás chrání před nápory částic ze Slunce.

Atmosféru Marsu by šlo pravděpodobně ohřát tak, že by se uvolnila ložiska oxidu uhličitého ukrytá pod povrchem. Ještě větší množství CO₂ by rozjelo skleníkový efekt. Atmosféra by zhoustla a tak by se zvýšil i tlak. Někteří sci-fi spisovatelé navrhovali ve svých knihách namířit na povrch Marsu komety, které jsou velkou zásobárnou ledu. Dopadem by se prudce zvýšila teplota a voda by tak podle nich „vytvořila oceány“. Pro život lidí na Marsu je však stále nezbytná otázka kyslíku – ten by se musel vyrábět buď synteticky, nebo bychom na povrch Marsu museli dopravit velké množství bakterií, lišejníků a dalších organismů schopných produkovat kyslík. Přesně totéž se stalo na Zemi v jejích počátcích; vyvinuly se jednoduché organismy schopné fotosyntézy, jejímž vedlejším produktem je kyslík. V další fázi terraformace Marsu by se sem vysazovaly rostliny, tím by se podíl kyslíku v atmosféře ještě zvyšoval.

Pokud by všechno šlo dobře, mohli by se sem dovézt živočichové, utvořily by se potravní řetězce a život na Marsu by se dostal do rovnováhy. Potom by přišel člověk a druhá Země by byla na světě.

Všechno je však spíše otázkou smělých plánů. Na kolonizaci jiné planety by bylo potřeba tak nesmírné množství prostředků a financí, že by byla naprosto nezbytná mezinárodní spolupráce v mnohem větší míře, než jak funguje dnes. Bylo by třeba vyvinout náročné technologie a hlavně mít pro tento projekt dostatečné zázemí a motivaci. Nejde rozhodně o záležitost několika let, dokonce ani jedné generace. Proces terraformace Marsu by mohl trvat až několik staletí a také není jisté, zda by byl úspěšný.
V případě bezprostředního ohrožení Země v nejbližších letech tak my, lidstvo, nemáme moc nadějí na přežití, buďme však optimističtí – snad se ještě nějakých pár desítek let nestane nic natolik závažného, abychom vyhynuli. A až ohrožení přijde, jednoduše „utečeme“.

• 

Vytvořeno uživatelem Lenka Khýrová. Tento článek byl vytvořen v Pátek, Listopad 12th, 2010 v 20:54 a byl zařazen do kategorie Příprava na nový svět?. Můžete zanechat komentář.