Jak jsme si už ukázali, konec světa měl nastat mockrát. Podle názorů objektivních vědců není důvod, proč by konec světa v roce 2012 měl být pravděpodobnější než ten v roce 1900 nebo 2000. Několik „konců“ se nám již tedy podařilo přežít. Přežijeme i ten další? A pak všechny následující a pak dokonce svou vlastní smrt?
Po nesmrtelnosti lidé toužili už od nepaměti. Zvlášť panovníci velkých zemí – platili si nespočet mágů, alchymistů nebo bylinářek. Ti všichni měli jasný úkol, totiž objevit elixír mládí nebo jim jinak zaručit nesmrtelnost.
Můžeme říct, že naše generace má mnohem vyšší šanci dožít se nesmrtelnosti než ty předcházející. Je to dáno především neustále se zvyšující kvalitou lékařské péče. Průměrná délka života jen za posledních 60 let stoupla o 15 let! Odhaduje se, že s možnostmi současné medicíny by nás lékaři dokázali udržet při životě až 160 let. A naši potomci, kteří budou obývat tuto planetu za 250 let, už se běžně budou dožívat 150 let a nebudou k tomu potřebovat nic zvláštního.Jednou z možností, jak prodloužit život, jsou chemické látky zvané sirtuiny. Pomocí sirtuinů dokážou některé organismy přežít dlouhá období bez potravy, dojde ke zpomalení metabolismu. Sirtuiny organismus čistí a prodlužují tak jeho životnost. Hladinu sirtuinů si lidé mohou o něco zvýšit konzumací červeného vína, ovšem vědci se je ve větších dávkách snaží vyrobit synteticky.
Tělo, které by bylo vystaveno vnějším vlivům po dobu 150 let a více, by se časem opotřebovalo. Bylo by potřeba, stejně jako u namáhaných strojů, vyměňovat některé součástky. Jisté možnosti skýtá klonování, výzkum kmenových buněk nebo genetické inženýrství. V nedávné době se americkým a japonským vědcům podařilo přeprogramovat dospělé buňky tak, aby se z nich mohly vytvářet nové buňky jakékoliv tkáně v těle. Přestože tyto oblasti výzkumu a lékařství jsou fascinující, přichází s nimi mnoho etických otázek. Celé zástupy se bouří proti klonování nebo výzkumu kmenových buněk. Otázkou je, co by se stalo v budoucnosti, zda by tito odpůrci postupně zanikli, nebo by se jejich šiky naopak rozšiřovaly. Řešením by mohl být také kompromis – kdo by chtěl žít déle, využil by všech možností, komu by tyto možnosti připadaly pobuřující nebo nesprávné, prožil by o několik desítek let kratší život.
Biologické řešení je tedy jednou cestou k delšímu životu. Nabízejí se však také mechanické náhražky částí těla nebo orgánů. Už teď se běžně setkáváme s umělými končetinami, umělým srdcem nebo zabudovaným ventilátorem. Úspěšně se odzkoušely robotické paže, které jsou ovládány pomocí elektrických impulsů přímo z mozku, reagují tedy na naše myšlenky stejně jako naše vlastní tělo. Dokážou postiženému zajistit cit v prstech (sice zatím jen omezeně, ale technologie se skutečně rozvíjí mílovými kroky) a také sílu mnohem větší než je síla běžných paží. Už v komiksech z minulého století vidíme, že když se šílený vědec „zkřížil“ se strojem, přineslo mu to ohromnou sílu a tedy nové možnosti. Budou takhle vypadat naši potomci? Budou to napůl roboti?
Existuje skupina, která vidí budoucnost lidstva ve virtuální realitě. Říká se jí transhumanisté. Považují lidské tělo pouze za zbytečnou schránku, snaží se lidské myšlenky, emoce a celou osobnost převést na počítačový kód. Jejich cílem je tedy svět nesmrtelných elektronických duší bez těla. Zdá se vám to nerealizovatelné? Omyl, jedinou překážkou je v současnosti nedokonalá znalost lidského mozku a také omezená kapacita počítačů. Výkon počítačů se však každoročně zvyšuje přibližně na dvojnásobek a výzkum proniká do stále temnějším zákoutí lidského mozku. Kam to tedy všechno dospěje? Bude taková odhmotnělá elektronická bytost (možná by se lépe hodilo říct „taková hromádka počítačových kódů“) stále ještě člověkem? Digitalizovaná osobnost se stane pouhou kopií předlohy, bude mít její myšlenky a vzpomínky, ale jaká bude motivace pro další existenci? A co když dojde k hromadnému kolapsu tohoto světa? Bohužel se řady transhumanistů rozšiřují.
Také se daří vyrábět stále dokonalejší roboty, dokážou mluvit, částečně sami myslet, reagovat na lidské jednání, dokonce nejnovější modely ani nerozeznáme od lidí. Je jen otázkou času, kdy robot bude vpodstatě člověk, jen se bude dát vypnout. A potom se spojí člověk a robot, odpadne většina tělesných prožitků a zavládne svět čísel a chladné techniky.
Nesmrtelnosti dosáhneme za ceny smrti. Smrti lidí. Přijdou humanoidi s naprogramovanými city. Stojí vůbec za to o takový svět usilovat?
Komentáře