Aztékové, proslulý indiánský kmen, pocházeli původně ze Severní Ameriky. Nic nenapovídá tomu, že by se jim tam žilo špatně, ale když jim bůh nařídil, aby se stěhovali, nezbývalo jim nic jiného, a tak poslechli. Oním bohem byl Huitzilopochtli; přikázal jim, aby si našli nové sídlo tam, kde orel držící hada usedne na opuncii. Stěhovali se tedy na jih (ať už ve stopách bájného orla nebo z nějakých jiných důvodů) a usadili se v jedné z nížin dnešního státu Mexiko.
Stěhování ale nebylo u konce. V roce 1325, v době válek, se přesunuli na ostrov na jezeře Texcoco. Dnes se v těchto místech rozkládá mexické hlavní město, Ciudad de Mexico. Oni sami si zde také založili hlavní město a pojmenovali ho Tenochtitlán. Městem vedla síť kanálů. Ostrov byl s břehem spojen čtyřmi mosty, na březích byla budována další města, jejichž obyvatelé pěstovali plodiny na obživu. Aztéčtí muži sloužili jako žoldáci v armádách ostatních měst, dokonce museli povinně sloužit v armádě od 17 do 22 let. Jejich vliv se natolik rozšířil, že do roku 1500 ovládali říši od oceánu k oceánu, celkem asi 10 milionů lidí.
V době španělské kolonizace začalo i dobývání Aztécké říše (1519-1521). Výpravě, která konečně slavila „úspěch“, velel Hernando Cortéz. Paradoxní je, že aztécký náčelník Montezuma II. si nejdřív myslel, že Španělé jsou ztělesněním slunečního boha. Stará indiánská legenda totiž mluvila o bílých mužích s vousem a s nadpřirozenými zbraněmi a přikazovala indiánům, aby takové muže uctívali.
Cortézovi přes značnou převahu trvalo poměrně dlouho, než se mu podařilo dobýt Tenochtitlán. Ovšem jak víme, nakonec se mu to povedlo, a to proto, že mu dokonce pomáhali někteří indiáni, kteří byli rozzuření zbabělostí vlastního náčelníka Montezumy. Tenochtitlán byl téměř srovnán se zemí, a tak přišel konec obrovského impéria.
Aztékové byli velice výbojní. Hlavním důvodem jejich agrese však nebyla touha po bohatství nebo dalším území, ale každodenní potřeba obětí. Věřili, že jejich bohové musí být živeni krví, aby nedošlo k zániku světa. Zajatci byli rituálně obětování. Obětovaným bylo většinou čistým řezem vyříznuto srdce. Je doloženo, že během čtyřdenních oslav ku příležitosti rozšíření chrámu v Tenochtitlánu bylo zabito 20 TISÍC mužů a jejich těla shozena dolů z pyramidy. Lidské lebky, kterých se tu hromadilo nepřeberné množství, byly používány k výrobě masek. Vykládaly se tyrkysem a perletí a vystýlaly červeným peřím.
Ačkoli se obvykle zlověstně mluví o mayských proroctvích, občas probleskne i názor, jestli se aztéčtí bohové necítí rozzuřeni, že nedostávají své pravidelné krvavé porce. Pokud ano, měl by nás čekat zánik světa.
Zamyslíme-li se nad tím, kolikero různých božstev si už na nás brousí zuby, vypadá to, že konečná apokalypsa bude skutečně zdrcující…
Komentáře