Mayové jsou starou civilizací amerických indiánů (jejich říše se rozprostírala v Mexiku a středoamerických státech, nejvíc v dnešní Guatemale). V 9. století našeho letopočtu došlo k náhlému úpadku doposud mocného impéria, nádherná a vyspělá města byla opuštěna; nikdo nedokáže vysvětlit, proč se to stalo. Existují pouze domněnky, většina z nich je však stejným dílem myslitelná i absurdní.
Mayové prosluli především svými stavbami, které se zachovaly na mnoha místech dodnes, vyvinutými matematickými a astronomickými znalostmi, svým kalendářem (o mayském kalendáři viz http://konecsveta2012.cz/vestci-a-proroctvi/maysky-kalendar-prvni-seznameni/ ) nebo krvavými náboženskými rituály, které jsou obecně považovány za velice kruté – k uspokojení bohů bylo obětem často vyrváno nebo vyříznuto srdce z těla, to vše za plného vědomí oběti. Podobně kruté byly i mayské způsoby krášlení vlastního těla. Ve většině případů můžeme mluvit spíše o deformaci.
Mayové své zdobení samozřejmě nevnímali jako nic nepatřičného. Úprava zevnějšku u nich hrála důležitou roli, byla výrazem estetického cítění, morálních hodnot, někdy také společenského postavení. Nálezy dochované z doby Mayů odhalují nepřeberné zlaté poklady, mezi nimi i různé náušnice, náramky a další šperky. Nejde však o jediné způsoby, jakými se Mayové parádili, a další nejsou zdaleka tak neškodné jako pár kroužků na zápěstí…
Víme, že Aztékové si vytvářeli masky z lebek svých nepřátel obětovaných bohům – lebky vykládali drahým tyrkysovým kamením, pomalovávali nebo zdobili krvavě rudými ptačími pírky. Mayové v tomto zašli ještě dál, až do skutečných extrémů. Dá se říct, že chodící masky vytvářeli sami ze sebe!
Samozřejmostí bylo nanášení barvy, a to zejména na tvář, hruď a hýždě. Výrazné barvy hrály v mayské kultuře celkově významnou úlohu, vztahovaly se k náboženství. Výrazný nátěr měly zdi chrámů, dominovala červená. Sochám bohů se vybarvovala tvář, oděv i pokrývka hlavy, a to jaksepatří pestře. Také látky, které Mayové tkaly, byly obarveny křiklavými tóny. Další mayskou specialitou byla péče o zuby – u mayského krále Pacala (přesněji řečeno na jeho ostatcích) bylo zjištěno, že měl v zubech zasazeny kousky nefritu, obsidiánu a hematitu. Podle vědců to mohlo souviset s rituály, které provázely přechod do dospělosti. Pacalovy zuby byly dále zdeformovány nebo zbroušeny tak, aby vytvářely tvar písmene T! Skutečně je na místě otázka, jak s takovými zuby král jedl. Pravděpodobně si volil spíše měkčí a tekutější pokrmy…
Mayové pěstovali kukuřici, a tu také milovali a uctívali. Na kostrách některých jedinců bylo zjištěno, že brzy po narození byla jejich hlava vložena mezi dvě prkna a pevně zafixována jakýmsi turbanem. Lebka se tak deformovala a protahovala, aby se co nejvíce podobala kukuřičnému klasu! Tento postup pro dosažení vysněného tvaru lebky vypadá skutečně hrůzostrašně, není ovšem ve světě ojedinělý. Čela dětí některých severoamerických indiánských kmenů byla od nejútlejšího věku zatěžována kusem dřeva nebo kamene, lebka se tedy časem jakoby „splácla“ a byla zdeformována do šířky. Dokonce na našem území bylo zjištěno, že bohaté kněžské rody ovazovaly svým dětem hlavy plátnem, aby se jejich lebky protáhly. Něco takového bylo považováno za rys bohatství, dobrého původu a přitažlivosti.
Ačkoli z koster nejdou další způsoby krášlení přímo dokázat, předpokládá se, že Mayům nebyla cizí ani skarifikace, tedy cílené vyrývání nebo vypalování obrazců do kůže, ve které potom zůstaly navždy v podobě jizvy (angl. scar, jizva).
